restaurování sloupu Nejsvětější Trojice
ÚVOD
Kamenná socha sv. Trojice spolu s barokní soklovou architekturou byla umístěna na návsi v obci Mirošovice. Barokní sloupová architektura sv. Trojice vznikla v 1. čtvrtině 18. století s největší pravděpodobností tento sloup vznikl o něco dříve než přilehlý barokní kostel sv. Vavřince. Sousoší sv. Trojice, které je umístěné na sloupu vzniklo s největší pravděpodobností mnohem později než soklová architektura se sloupem. Sousoší které je umístěné na vrcholu sloupu již nenese prvky baroka a proto z tohoto důvodu usuzuji, že se jedná o dosazenou plastiku z jiného místa a nebo kopii, ovšem se stejným motivem. Původ, autorství ani dataci sousoší Sv. Trojice se nepodařilo zjistit. Podle výtvarného ztvárnění a kamenického zpracování však lze její vznik zařadit do 2. poloviny 19. století.Sousoší sv. Trojice (tzv. Žaltářová Trojice, podle ikonografického zobrazení), pískovcová socha je umístěna na soklové architektuře, která se skládá z čtvercového (krychle) podstavce, kvádrovitého podstavce s erbem, čtvercové římsy, kruhové patky sloupu, dřík sloupu a nakonec zdobná hlavice (kompozitní).
Koncepce sousoší je stavěna na trojúhelníkovité kompozici. Podstavec s erbem,na přední straně je umístěn přibližně na středu plochy alianční erb rodu Lobkovic a Dietrichstein. Tento erb, nese znak Lobkoviců a Ditrichsteinů a to konkrétně na levé straně Václava Ferdinanda ( říšský hrabě 1670 z Bílinské větve, zemřel roku 1697) na pravé straně Marie Žofie ( hraběnka z Dietrichsteinu, zemřela roku 1711).
STAV PŘED RESTAUROVÁNÍM
Povrch památky byl biologicky napaden. Materiál byl značně zvětralý a v některých partiích nesoudržný. Na podstavci bylo patrné mechanické poškození konkrétně levý přední roh a ze zadní strany podstavce horní části také chyběla velká část opukového materiálu. Povrch byl cca z 80 % pokryt prachovými depozity. Ve spodní části podstavce byly patrná místa přetřená cementovým nátěrem. Podstavec s erbem byl značně zvětralý, nejvíce byla takto postižena čelní strana s erbem. Opukový materiál byl v těchto partiích nesoudržný a drolil se. Čelní strana byla „dochovaná“ (čitelná) cca z 40%. V materiálu byly patrné drobné vlasové trhlinky, které byly zapříčiněny postupnou korozí materiálu a jsou typické pro opukový materiál. Při bližším ohledání bylo zjištěno, že celá masa přední části podstavce s erbem vlivem trhliny je uvolněná. Na podstavci bylo patrné také mechanické poškození zejména v zadní části. Patka byla roztržena vlivem kovového čepu zalitého olovem. Při transferu se tento díl rozpadl na několik menších fragmentů. Sloup byl přibližně ve střední části silně zvětralý. V horní části sloupu v místech ukončení oblounem bylo patrné místo mechanického poškození, část materiálu chyběla. Hlavice byla cca ze 70 % zcela zvětralá a tudíž nesoudržná. Na sousoší chyběly kovové atributy svatých. Kamenný materiál byl v některých místech značně zvětralý vlivem povětrnosti. Dalším poškozením byly trhliny kamenného materiálu, jednalo se o místa v oblasti oblak mezi postavami Krista a Boha Otce v blízkosti osazení kovové konstrukce v přední a zadní části. Chybějící fragmenty sousoší byly na pravé ruce Krista, kde chyběl palec levé ruky Krista i konce prstů a část ramene kříže za hlavou postavy Krista. Na sousoší byla patrná krustová pole, které byly převážně v místech povětrnostního stínu. Materiál pod krustou byl zcela nesoudržný a drolil se. Ostatní defekty modelace se vyznačovali povrchovou degradací s výraznými různě hlubokými kavernami. Z odebraných vzorků vyplynulo, že byl povrch sloupové architektury napuštěn organickým konzervačním prostředkem z doby vzniku a to šelakem na který se v té době aplikovala ²hydrofobní² vrstva oleje, která se již nedochoval.
PROCES RESTAUROVÁNÍ
Kamenná plastika spolu se soklovou architekturou a sloupem byla transportována do restaurátorských ateliérů školy Akademie výtvarných umění v Praze tak, aby byla zajištěna statická soudržnost převáženého předmětu s ohledem na jeho stav.Na základě všech fází restaurátorského průzkumu bylo po odborné konzultaci přistoupeno k samotnému restaurátorskému procesu. Na méně exponovaných místech byly provedeny zkoušky čištění.V případě takto narušeného kamenného materiálu bylo nutné nejdříve provést tzv. prekonsolidaci nejvíce narušených míst kamenného materiálu. Etapu čištění bylo možné rozdělit na suché a na mokré (chemické). Chemické i mechanické čištění bylo využito jen na takové odstranění povrchových nečistot, tak aby neznamenalo ohrožení materiálové podstaty kamenné památky. V rámci etapy čištění bylo také odstraněno biologického napadení, projevujícího se na některých místech plastiky a soklové architektury.Dále pak bylo důležité staticky stabilizovat některé části sousoší i architektury a to způsobem opětovného slepení rozlomeným prvků, popřípadě ještě podpoření statiky vsazením pomocné armatury. Jednalo se část fragmentu oblak v horní části sousoší mezi postavou Boha Otce a Krista. Dále se jednalo o sesazení a nalepení několika malých fragmentů a o sesazení a slepení dvou polovin hlavice. Tento lep byl podpořen čtyřmi nerezovými čepy, které procházejí skrze kamenný materiál až do uměle vytvořené základny hlavice. Patka sloupu s římsou, která byla rozlomena na několik větších a menších fragmentů, byla opět bodově slepena. Poslední částí památky, která byla lepena byla přední část podstavce s erbem.Chybějící části modelace byly doplněny minerálními tmely nanášenými a modelovanými přímo na připravené kovové nekorodující armatury.Alianční erb na přední straně těla soklu byl pomocí lukoprenové formy odlit a na odlitku byla provedena rekonstrukce reliéfu pomocí bílé plastelíny. Pro samotné doplnění reliéfu bylo použito minerálního tmelu, který byl přímo nanášen a posléze upravován do finální podoby obdobným způsobem jako ostatní tmely na soklové architektuře. V průběhu restaurátorského procesu bylo rozhodnuto o nahrazení dvou částí kamenné památky a to vytvořením kopie těchto částí z důvodu již nevyhovujících statických kritérií. Jednalo se o vytvoření kopie římsy a patky sloupu, realizované v přírodním kameni, které nahradí tyto části architektury v exteriéru. Originály byly restaurovány spíše muzejním způsobem a ponechány v pietním stavu s případnou prezentací v interiéru. Další částí architektury, která byla takto restaurována byla hlavice s výjimkou, že kopie (faksimile) byla vytvořena technikou výdusku v umělém kameni. Opět originální fragment hlavice byl restaurován spíše muzejním způsobem a ponechán v pietním stavu s možnou prezentací v interiéru. Sousoší Nejsvětější trojice bylo protmeleno směsí umělého kamene s ohledem charakteru již degradovaného kamenného materiálu, ale tak aby celkový pohled působil jednotně.Vzhledem k tomu, že se původní atributy nedochovaly bylo součástí procesu restaurování dohledání historických předloh, používaných atributů na sochách vzniklých ve stejném období, ale také podle regionálního umístění sousoší. Bylo vytvořeno několik pomocných modelu podle historických předloh a ty byly konzultovány. Po odborné konzultaci byla vybrána nejvíce odpovídající varianta atributů, jak z historického hlediska, ale také po tvarové stránce odpovídající modelaci sousoší. Ta byla následně realizována v kovovém materiálu a povrchově upravena technikou zlacení. Barevná retuš zajistila optické sjednocení nových plastických doplňků s originální barevností původního kamenného materiálu.Na závěr byl povrch všech částí soklové architektury a sousoší opatřen hydrofobizační konzervační vrstvou, která alespoň na omezenou dobu zamezí vnikání stékající vody do kamenného materiálu. Památka bude osazena zpět na své původní místo na náves v obci Mirošovice
ZÁVĚR
Dílo prodělalo v průběhu své existence četné proměny způsobené přirozeným stárnutím materiálu, jeho reakcemi na vlivy okolního prostředí a v neposlední řadě proměny způsobené restaurátorskými vstupy v různých dobách. Míra kvality zásahů do autenticity díla byla ovlivněna dobovými přístupy, ale i odlišnou mírou citlivosti a poučení autorů. Vzhledem k exteriérové prezentaci bylo dílo restaurováno se snahou o obnovu autentické podoby díla v působení jako celku.