restaurování sochy sv.Antonína
ÚVOD
Na základě havarijního stavu sochy sv. Antonína Paduánského byla navrhnuta její oprava ze strany investora obce Bíliny. Byl proveden transfer sochy i s jejím podstavcem do ateliéru restaurování uměleckých děl sochařských na AVU v Praze. Sousoší sv. Antonína pochází z období baroka ovšem nejedná se o rozevláté (dynamické) provedení drapérie roucha a ani o nadsazenou formu ve smyslu postoje světce, nýbrž v tomto provedení se jedná o „uklidněnou“ formu zobrazení. To dodává celé kompozici sousoší klidný (komorní výraz), který podtrhuje ještě umístění sochy v klidném místě malého parku v blízkosti kostela sv.Petra a Pavla v obci Bílina. Cílem rehabilitace památky bylo ošetření a stabilizování kamenného materiálu ze kterého je sousoší zhotoveno. Dále se jednalo o znovu navrácení ikonografické podstaty sochy ve smyslu navrácení všech chybějících atribut ať už kovových svatozáří nebo lilie, kterou světec držel v ruce a plastického doplnění chybějících částí sousoší. Jedná se o levou nohu postavy Ježíška a spodní část drapérie roucha světce i s jeho nohami. Nejčastějšími atributy je františkánské roucho, kniha a lilie, někdy ryby nebo osel jako poukaz na zázračné události (ryby poslouchající jeho kázání, osel klanící se hostii, když jeho pán to nechtěl učinit), především však malý Ježíšek, kterého chová světec v náručí. Socha sv. Antonína se nachází v parku v blízkosti pravé strany kostela sv. Petra a Pavla v obci Bílina. Sousoší sv. Antonína Paduánského s Ježíškem bylo vytesáno patrně ve stejné době jako soklová architektura, kde se na zadní straně zachoval nápis o zhotoviteli Antonu Breislerovi s letopočtem 1776 (1726?). Původní umístění sousoší bylo v osadě Liptice, která stávala ještě v polovině 60. let 20. století zhruba 8 km severozápadně od obce Bílina. V druhé polovině 60. let musela ustoupit těžbě hnědého uhlí a byla srovnána se zemí. V té době byla památka přenesena na své nynější místo do parčíku za kostel sv. Petra a Pavla v Bílině.
STAV PŘED RESTAUROVÁNÍM
Socha sv.Antonína se nachází v klimaticky náročnějším prostředí, sochu obklopují keře a vzrostlé stromy, které negativně působily na kamenný materiál ze kterého je socha vyhotovena. Na první pohled bylo patrné že kamenný materiál je pokryt tmavou krustou, dále pak byly zjevné ve spodní části velké trhliny, které byly kritické pro statiku sousoší. Spodní část sochy sv.Antonína v místě nohou byly rozlomeny na několik větších a menších fragmentů, které byly navíc vlivem povětrnostních podmínek značně zkorodovány. Koroze kamenného materiálu vlivem povětrnostních podmínek byla patrná ve střední části sochy v místě roucha pod levou a pravou rukou Antonína. Dále pak na pravé noze Antonína bylo odlomené koleno a přední část chodidla s prsty, ovšem to je již druhotný cementový doplněk, který není jednak materiálově, ale ani modelačně blízký originálu. Na postavě Ježíška v místech levé nohy chybělo chodidlo a hlava Ježíška je odlomena od trupu. Na hlavě Antonína chyběla špička nosu na obou hlavách a na levé ruce sochy sv. Antonína za zády Ježíška chyběly kovové atributy (svatozáře a lilie) po kterých byly patrné otvory. Ve spodní a střední části sousoší byly patrné stříbřité výkvěty solí.
PROCES RESTAUROVÁNÍ
Kamenná socha sv.Antonína spolu s podstavcem byla transportována do restaurátorských ateliérů školy Akademie výtvarných umění v Praze tak, aby byla zajištěna statická soudržnost převáženého předmětu s ohledem na jeho stav. V rámci restaurátorského procesu proběhl průzkum uměleckohistorický, biologický, chemický a fyzikální skladby charakteru uměleckého díla i petrografický průzkum. Byly odebrány vzorky za účelem určení petrografie, statigrafie povrchových vrstev a obsahu vodorozpustných solí obsažených v kamenném materiálu. Této etapě předcházelo stabilizování statiky sousoší a to sesazením a slepením jednotlivých fragmentů ve spodní části sochy, vsazení podpůrného kovového roštu a vytvoření chybějícího plintu sochy z umělého kamene, tak aby bylo možné sochu postavit. Dále pak bylo možné přistoupit k samotné etapě čištění, kterým předcházelo provedení zkoušek čištění jak mechanické tak i chemické. V případě takto narušeného kamenného materiálu bylo nutné nejdříve lokálně před zpevnit nejvíce postižená místa korozí. Před zpevňováním bylo nutné částečně mechanicky odstranit a nebo ztenčit krustu tak, aby bylo možné skrze ni poškozený kamenný materiál zpevnit. Vzhledem k náročnosti této restaurátorské etapy je vždy nutné vyhodnotit jakým způsobem se bude postupovat a do jaké míry bude nutné podpořit narušený kamenný materiál podpůrnou konstrukcí, tak aby byla statika díla stabilizována. Bylo navrhnuto a odborně prokonzultováno s vedoucím pedagogem, odborným asistentem jakým způsobem a z jakého materiálu bude konstrukce zhotovena. Na základě provedených zkoušek způsobu lepení odlomených částí a jejich reverzibility, bylo přistoupeno k lepení na polyesterovou pryskyřici. Po té bylo možné jednotlivé fragmenty spodní části sochy slepit a vsadit podpůrnou konstrukci. Další odlomené části, hlavička Ježíška a fragment kolena sv.Antonína byly osazeny na nerezové čepy a slepeny. Způsob a rozsah zasolení ozřejmil průzkum odebraných vzorků, které byly vyhodnoceny a konzultovány s vedoucím pedagogem a odborným asistentem. Z této analýzy odebraných vzorku vyplívá že kamenný materiál obsahuje vodorozpustné soli a to sírany, ovšem naměřená hodnota převyšovala několikanásobně stanovenou mez obsahu těchto vodorozpustných soli v kameni. Ve stavu v jakém se kamenný materiál nacházel bylo nutné před konsolidací provést celkové odsolení kamene a to formou celkového ponoření sousoší do vápenné vody po dobu cca dvou týdnů. Roztok vápenné vody byl obměňován vzhledem k postupnému uvolňování solí do lázně. Tento proces byl opakován po dobu nezbytně nutnou, tak aby nebyly narušeny chemické a fyzikální vlastnosti kamene. Při vysychání a částečném zpevnění kamene probíhající reakce vápenné vody obsažené v kamenném materiálu, bylo přistoupeno k další etapě procesu a to do odsolení kamenného materiálu pomocí celulózových zábalu nasyceného destilovanou vodou. Tento zábal byl proveden v celé ploše sochy a byl opakován po dobu nezbytně nutnou, tak aby nebyly narušeny fyzikální a chemické vlastnosti kamenného materiálu. Dále pak následovalo lokální do odsolení buničinovými zábaly, jednalo se o zbytky výkvětů solí, které byly na povrchu kamene. Po odsolení kamenného materiálu bylo možné přistoupit k samotné konsolidaci kamene formou povrchového napouštění zpevňující látkou, která byla aplikována do materiálu do té míry dokud porézní materiál látku přijímal. Součástí této etapy bylo doplnění chybějícího originálního materiálu (tzv.umělým kamenem), v rámci doplnění tímto materiálem byly provedeny zkoušky umělého kamene a to, tak aby byl svoji strukturou i barevností nejblíže originálnímu kameni. Základním pravidlem charakteru plastického doplňku platícího pro tvarovou rekonstrukci je nutnost přiblížit se charakteru a barevnosti co nejblíže původní modelaci. Jednalo se o levou nožičku Ježíška, pravou a levou nohu s drapérií a přední část plintu postavy sv.Antonína. Tyto části byly vymodelovány v hlíně a po odborné konzultaci byly na tyto doplňky vytvořeny formy a následně vydusány do umělého kamene. Po té byly osazeny a kamenicky opracovány, tak aby doplněné fragmenty se co nejvíce přiblížily charakteru povrchu originálního kamene. Dále pak byly zatmeleny směsí umělého kamene rušivá místa sousoší, trhliny, kaverny,atd. Tak aby celkový pohled nepůsobil rušivě a také, aby bylo zabráněno další materiálové degradaci díky těmto materiálovým defektům, ale s ohledem na historické stáří kamenného materiálu. Takto upravený povrch plastických retuší byl barevně sjednocen lokální barevnou retuší, tak aby celkový pohled plastiky byl kompaktní a působil jednotným dojmem. Vzhledem k tomu, že se původní atributy nedochovaly bylo součástí této etapy dohledání historických předloh, používaných atributů na sochách vzniklých ve stejném období, ale také podle regionálního umístění sousoší. Jedná se o svatozáře nad hlavami postav sv.Antonína a Ježíška, dále atribut lilie, kterou drží postava Antonína levou rukou za zády Ježíška. V těchto místech byly patrné otvory po již v minulosti umístěných atributech. Bylo vytvořeno několik pomocných modelu podle historických předloh a ty byly konzultovány. Po odborné konzultaci s vedoucím pedagogem, památkáři, atd., byla vybrána nejvíce odpovídající varianta atributů, jak z historického hlediska, ale také po tvarové stránce odpovídající modelaci sousoší. Ta byla následně realizována v kovovém materiálu a povrchově upravena technikou zlacení.
ZÁVĚR
Vzhledem k nadměrnému zasolení kamenného materiálu sousoší bylo nutné do budoucna památku sledovat, jestli se na povrchu neprojevují negativní změny, např. výkvěty solí, atd. I přes provedené profesionální restaurátorské práce by k tomuto negativnímu jevu mohlo dojít i vzhledem na umístění památky, která se nachází takřka uprostřed vegetace. Již z rest.průzkumu a dále i z rest.procesu bylo zřejmé, že takový to nadměrný obsah chloridů, síranů a v neposlední řadě louhů, které byly viditelné a rozeznatelné pouhým okem, že proces odsolení bude velice náročný a do jisté míry i nebezpečný pro zachování fyzikálních i chemických vlastností kamenného složení a struktury. Při této náročné etapě restaurátorského procesu bylo docíleno odsolení z větší podstaty kamene, ovšem nikoli úplného, ale ty to soli byli v kameni zastaveny a částečně fixovány, tak aby bylo zabráněno případné migraci těchto solí se vzdušnou vlhkostí.