restaurování sochy Amazonky
ÚVOD
Sádrový odlitek antického originálu sochy Raněné Amazonky byl umístěn v klimaticky náročném prostředí Galerie antického umění v Hostinném. Vlivem těchto náročných podmínek vykazoval sádrový odlitek četné poškození, které byly zjevné již při předběžném restaurátorském ohledání. Z tohoto důvodu byl sádrový odlitek převezen do restaurátorských ateliérů Akademie výtvarných umění v Praze. V expozici Galerie antického umění v Hostinném je umístěn, pod evidenčním číslem H 32, umělecky vysoce hodnotný sádrový odlitek Raněné Amazonky, který je z římské mramorové kopie bronzového originálu ze závěru 30.let 5.stol.př.n.l.(Řím, Kapitolské muzeum). Ve spodní části suportu je signatura kopisty (Sosiklés).
STAV PŘED RESTAUROVÁNÍM
Po transferu odlitku raněné amazonky do sochařských restaurátorských ateliérů Akademie výtvarných umění v Praze, bylo provedeno její podrobné ohledání spolu s dokumentací stávajícího stavu. Vzhledem k soustavnému působení nestálých klimatických vlivů, daných již samým umístěním sádrového odlitku v prostředí bývalého františkánského kostela v Hostinném, se nacházel odlitek v zanedbaném stavu. Zde byl sádrový materiál vystaven vysokým jak vlhkostním, tak i teplotním výkyvům. Sádrový odlitek raněné amazonky prošel několika historickými renovacemi, které jsou zřetelné v četnosti povrchových úprav různého charakteru a kvality. Na první pohled byl odlitek stabilní a nejevil žádné statické poruchy. Jen na prstech pravé ruky byly patrné jemné trhliny. Dalším závažným problémem byla koroze kovových trnů(zámků) u jednotlivě odnímatelných částí sochy a nedoléhání zámkových ploch, zejména levé ruky s drapérií. Dále pak celý povrch odlitku byl pokryt vrstvou prachových nečistot a v některých exponovaných místech došlo i k biologickému napadení, hlavně plísní. Různorodost povrchových úprav různé kvality byla na první pohled zřejmá, jednak ve způsobu aplikace, kdy jsou na povrchu znatelné tahy štětcem. V některých partiích došlo k odlupování povrchových vrstev od sádrového materiálu. Tyto aspekty významně problematizovaly estetické vnímání této ojedinělé umělecky cenné památky.
PROCES RESTAUROVÁNÍ
Celý povrch modelu byl pomocí vlasového štětce a vysavače zbaven prachových nečistot.
Čištění proběhlo za pomoci vatového tampónu. Po odstranění této vrstvy byl celkový pohled na sádrový odlitek zdokumentován. Po provedení několika sond a po společné konzultaci s vedoucím pedagogem, bylo možné pokračovat ve snímání další vrstvy a to vrstvy šedivé s mramorováním (retuší). Po odstranění této vrstvy byl celkový pohled na sádrový odlitek zdokumentován. Při odstraňování následující vrstvy, která byla poslední druhotnou vrstvou, pod touto vrstvou podle laboratorního průzkumu již měla být původní povrchová úprava, dochovaná ve fragmentárním stavu. Bylo nutné provést systematicky rozfázované sondy, tak aby určily zda originální vrstva se nachází ve stavu, kdy by bylo možné přistoupit k jejímu odkrytí. Tyto sondy prokázaly, že originální vrstva se nachází sice ve fragmentárním stavu, ale že tyto fragmenty jsou natolik zachovalé, že bylo přistoupeno po odborné konzultaci s vedoucím pedagogem i se zadavatelem práce k jejímu odkrytí a následné její fragmentární prezentaci společně s již obnaženým sádrovým materiálem. Čištění proběhlo, za pomocí vaty navinuté na pinzetě. Po odstranění této vrstvy byl celkový pohled na sádrový odlitek zdokumentován. Po čištění „žluté“ vrstvy na původní povrchovou úpravu bylo nutné celý povrch sádrového odlitku ještě dočistit, jednak od zbytků předešlých vrstev, ale také od nesčetných stékanců a kapek různých barev a červeného šelaku. Na originální vrstvě byly patrné červené šelakové skvrny po předešlých restaurátorských zákrocích. Tyto skvrny se vyskytovaly takřka po celém sádrovém odlitku ve fragmentární podobě. Ovšem místa, kde byl těmito skvrnami sádrový odlitek zasažený větší měrou, byly v oblasti plintusu, levé ruky držící drapérii a pravé ruku v partiích dlaně. Šelakové skvrny byly čištěny za pomocí lihových zábalů a následného dočišťování čistým ethanolem. Některá místa se podařilo vyčistit beze zbytku, ovšem v převážné většině takto zasažených míst byl červený šelak vpitý do sádrového materiálu, takto zasažená místa se podařilo i při opakovaných zábalech pouze ztenčit, ne zcela odstranit. Na pravé ruce v oblasti prstů, byly provedeny plastické retuše z předešlých „restaurátorských“ zákroků, které velkou měrou překrývaly originální modelaci. Tyto nevyhovující „retuše“ byly odstraněny za pomocí skalpelu a nahrazeny novými retušemi. Takto postižená místa byly i na pravé ruce, v tomto případě byla ruka v minulosti lepena. Nedoléhající místa lepu byla tak též vyřešena plastickou retuší, která překrývala originální modelaci. I v tomto případě byly tyto retuše odstraněny a nahrazeny novými, tak aby byla co nejvíce dochována původní modelace, s přiznáním předešlých restaurátorských zákroků. V dutině levé ruky byl objeven novinový papír, který byl v minulosti při lepení použit jako výplň dutiny v levé ruce. Tento novinový papír jsem se pokusil vyjmout jednak z důvodu pozdějšího zpevnění dutiny, injektáží řídkou sádrou by novinový papír neumožnil dokonalého propojení injektované sádry s původní. Dalším důvodem bylo přibližného zjištění datace provedených oprav prováděných na sádrovém odlitku, při dohledání data vydání novinového textu. Tyto fragmenty novinového papíru byly přidány do obsahu restaurátorské zprávy ve formě přílohy. Všechna nově doplňovaná místa byly opatřeny konsolidační vrstvou bílého šelaku rozpuštěného v ethanolu, z důvodů penetračních i reverzibilních. Do sádrového materiálu byla aplikována jemným vlasovým štětcem desinfekční směs izopropanolu a ethanolu. Zkorodovaný materiál byl očištěn smirkovým papírem a ponechán bez antikorozního nátěru, byl opatřen tenkým povrchovým konzervačním filmem oleje. Trny jsou vsazovány do sádrových lůžek, která byla opatřena zevnitř ochranou vrstvou bílého šelaku a vosku. Sádrový odlitek byl opatřen roztokem bílého šelaku rozpuštěného v ethanolu. Poté byly nové doplňky sjednoceny se zachovalou povrchovou úpravou akvarelovými barvami a bělobou scelující retuší. Následně byl povrch opatřen ochranou vrstvou roztoku bílého šelaku rozpuštěného v ethanolu a vrstvou vosku rozpuštěného v benzínu.
ZÁVĚR
Dílo prodělalo v průběhu své existence četné proměny způsobené přirozeným stárnutím materiálu, jeho reakcemi na vlivy okolního prostředí a v neposlední řadě proměny způsobené restaurátorskými vstupy v různých dobách. Míra kvality zásahů do autenticity díla byla ovlivněna dobovými přístupy, ale i odlišnou mírou citlivosti a poučení autorů. Vzhledem k interiérové prezentaci bylo dílo restaurováno se snahou o obnovu autentické podoby díla v působení jako celku.